Trestání sexualizovaného násilí – byly změny nutné nebo jen aktivisticky vynucené?

Novela trestního zákoníku, která se týká sexualizovaného násilí obsahuje myslím to nejlepší, co se podařilo při současném zastoupení v Poslanecké sněmovně, při takovém složení, jaké je, prosadit. V podstatě se jedná o velmi silný politický konsensus, protože dle mého názoru ta část, na které jsem pracovala já, tzn. zejména ochrana dětí, se ukázala být dobrým politickým tématem, na kterém si strany velmi dobře získávaly body. Proto s tím všichni souhlasili. A kvůli tomu, že se udělala úprava sexualizovaného násilní na dětech, tak zároveň s ní prošly i další změny. 

Jak vidíte, novela zasáhla v podstatě do komplexní úpravy trestání sexualizovaného násilí. Pokud někde v titulcích čtete, že to byla novela znásilnění, tak to není pravda. Jde opravdu o velkou komplexní úpravu v podstatě celé hlavy trestního zákoníku. Já vám teď ukážu, na čem.

Bezbrannost

To, co je nejdůležitější a bylo prosazeno jako jedna ze zásadních věcí, je úprava bezbrannosti. Vždy, když jsem někde přednášela, říkala jsem: „Podívejte se, z těch kauz, které my děláme, tj. kauzy sexualizovaného a intimního násilí a domácího násilí, je zjevné, že potřebujeme konkrétní právní úpravu bezbrannosti, kterou jsme v trestním zákoníku prostě neměli.“ My jsme ji měli nějakým způsobem upravenou v judikatuře vyšších soudů, která však ale hovořila většinově o tom, že se jedná o bezbrannost tzv. objektivní. To znamená tam, kde jste svázaní a nemůžete se hýbat, tam, kde vás někdo schválně opil tak, abyste nemohli nic dělat. Zkrátka, objektivně jste nemohli nic provést, čím byste se ochránili.

Zatímco nám velmi chyběla, právě v naší praxi, úprava subjektivní bezbrannosti. To znamená tam, kde mě nikdo nedrží, tam, kde bych se objektivně mohla sebrat a odejít, ale z nějakých vnitřních důvodů toho nejsem schopna. A proto jsem velmi prosazovala, abychom bezbrannost upravili. Toto je návrh Ministerstva spravedlnosti, který potom prošel zákonodárným procesem.

Přečíst celý článek.